.:Ondrův osmý měsíc:.
|
.:8. měsíc - v zdravém těle zdravý duch!
A je tu osmý měsíc. Ještě kousek a bude mi 3/4 roku. Zraju jako víno. No posuďte. Pilnou četbou všeho, co mi přijde pod ruku (knížky mám nejraději, ale nepohrdnu ani nějakou účtenkou, reklamním letákem, nebo časopisem), jsem zjistil, že svět je ještě větší a pestrobarevnější, než jsem myslel dosud. Tak jsem se rozhodl, že se už začnu pořádně plazit a tím rozšířím akční rádius. Nejdřív jsem začal couváním na kratší vzdálenosti, to mi ale zrovna nepomáhalo k cestě za oblíbenou hračkou... Proto jsem pořádně zapojil ruce a pustil se na cestu vpřed. No, naši mi prvně nadšeně fandili, ale jak zjistili, kam až se dostanu, tak jejich obličej čím dál častěji začal naplňovat výraz "ustaraný". Tak mi oblepili několik rohů takovými hezkými plastovými nalepovacími krytkami. Jsou moc fajn, baví mě je stále dokola odlepovat a rád bych poděkoval řetězci IKEA, že dělají tak atraktivní a neodolatelné hračky pro děti. Moje první delší trasa vpřed směřovala za lákavě vypadajícím dálkovým ovládáním od televize. Rodiče říkají, že budu technický typ - a mají pravdu, jak jsou někde tlačítka, tak to je moje! Potom mám několik zajímavých knížel a jednoznačně vedou dvě - O Veselé Mašince a pak o tom, jak Krteček cestoval. Dětská leporela už mě tolik nebaví, já už čtu plnohodnotnou literaturu. Obzory a množství hraček mi rozšířily i návštěvy babičky a obou dědů. Jinak na fotkách se můžete podívat na můj bezchybný chrup čítající 6 zubů. A skvěle je využiju, když už jsem začal baštit i ty báječné kukuřičné křupky - to je teprve něco! Pevná strava! Ne že by ty zeleninkové pyré, co mi máma svědomitě vaří v bio kvalitě, nechutnaly, ale my chlapi prostě potřebujeme kus flákoty, nebo alespoň kukuřičnou chrupku. Marná sláva. Jo a jak jsem už psal, že budu elektrikářem, asi fakt budu. Ochutnal jsem už elektrický proud. Tedy spíš jen konektor od chůvičky a mezi mnou (pusou plnou slin) a zásuvkou naštěstí bylo trafo, takže to bylo jen něžných 24V, ale i tak zajímavě štípal na jazyku. Potvrdila to i máma, která se po mě hned opičila, aby zjistitla jaké to bylo. Mám ji moc rád. A tátu taky. Zkrátka jsem bezva rodina a jelikož naši začínají už mluvit o nějaké dovolené, tak jsem zvědav, co to je. Doufám, že je to k jídlu. Přikládám tentokráte tři krátká videa z jednoho hektického (ale jinak standartního) dne umístěných na YouTube. 19.6.2010 - 15. díl - Ondra bublající |
